KOJENÍ A LAKTAČNÍ PORADENSTVÍ

„Proč je potřeba laktační poradkyně? Proč nějaká matka potřebuje radit s kojením? Vždyť přeci porodí a pak kojí, to se přeci ví a nic na tom není, je to tak od přírody. A když nemá mléko, tak prostě nekojí.“

Tyto věty jsem slyšela od mého blízkého přítele. Přiznám se, byla jsem zaskočená. Přemýšlela jsem totiž o tom, jak je v tom názoru a otázce velmi mnoho. Jak moc je v naší společnosti potřeba a velký prostor pro činnost laktačních poradkyň – pro osvětu, pro vyvracení mýtů, pro návrat k přirozenosti, pro předávání informací, pro poskytování pomoci – protože je třeba zajistit návrat kojení jako běžné součásti života lidské bytosti a pochopení toho, co kojení je, co přináší a co vše kojení může v životě člověka ovlivnit.

Pokud lidská bytost nezažije při svém vstupu do života láskyplný přístup, pokud necítí bezpečí v maminčině náruči, pokud se vytrhává z přirozených procesů a dějů, pak celý život je tím ovlivněna. Člověk je tím více či méně narušen – zdravotně, fyzicky / psychicky, ale zejména z celostního pohledu, jako lidská bytost žijící ve společenství a vztazích.

Pokud základní vztah života v raném věku selže – tedy vztah matka a dítě – nebo nefunguje optimálně, jak nám je dáno přírodou do vínku, pak může být někdy i dost obtížné, v pokročilejším věku, hledat cesty k nápravě. A někdy to ani nelze. Ta psychosomatická odezva na raná traumata může být základním programem pro většinu dějů v životě člověka, ale jelikož je trauma potlačené, nezpracované, na nevědomé úrovni, nelze ani propojit souvislosti a tu bolest zhojit. Často se narušením vztahu mezi matkou a dítětem krátce po narození rozjíždí celý proces dějů, které mají neblahý vliv, přes jedince i na celou společnost.

KOJENÍ patří přirozeně do základních potřeb dítěte, malého tvorečka právě narozeného, který nezná nic jiného než tělo své matky, bezpečí, lásku, maminčinu vůni, hlas, tlukot srdce…. KOJENÍ zajišťuje propojení matky a dítěte, pokračování jejich úzké vazby, zajišťuje, že dítě se necítí najednou odpojené v cizím světě, někde v nebezpečí. Tedy přirozené kojení, nerušené, nenarušované, neřízené z vnějšku, ponechané jako nedílná součást jedinečného vztahu matka-dítě.

JENŽE. Prošli jsme historií, několika generacemi, kterým bylo vštěpováno, že kojení není potřebné, že není potřeba kontakt matky s dítětem, děti jsem separovaly od narození, kojení se nepodporovalo, začala propagace umělého mléka jako rádoby benefitu, dudlíků, zavinovaček, všech možných separačních technik a pomůcek, traumatizace dětí skrze toto všechno…. A my to přežili, nějak jsme se protloukli, vyrostli jsme, dospěli, traumata jsme mnozí někam zasunuli a nechceme se k nim vracet. Naše problémy, vzorce a jednání si nespojujeme s těmi nejranějšími traumaty, že třeba proto nevěříme v dobrý svět, v bezpečný život, v lásku našich matek, rodičů. Nechápeme že právě tohle, čemu většina rodičů tehdy uvěřila a praktikovala na svých dětech, z nátlaku, oba, v odpojení od svých pocitů, to je jednou z těch základních příčin stavu naší společnosti. Dále se necháme omezovat, manipulovat, nevěříme si, nevěříme jim… nevěříme, protože takové obrovské zklamání a zranění nám způsobila naše vlastní matka. Ta, které jsme bezmezně věřili, že ona bude dál poskytovat milující, bezpečné, láskyplné a chápající prostředí k našemu vývoji a růstu. A tak svět je často nepříjemný, zlý a nebezpečný. Protože to tak vidíme svýma očima, protože si to neseme jako program.

Co kdyby nedocházelo k separacím, nezasahovalo se maminkám do jejich výlučné péče a odpovědnosti za dítě? Co kdyby se nechala proudit láska mezi matkou a dítětem a porod v nemocničním prostředí by neznamenal zásahy do přirozených dějů? Co kdyby se zdravotníci více zajímali, vzdělávali a poskytovali podporu a zásahy dělali jen v nutných případech, nikoli rutinně? Co kdybychom podpořili mateřskou intuici a lásku, mateřský pud? Co kdybychom pomohli maminkám dostat pravdivé informace o kojení a přípravě na porod, šestinedělí a první měsíce a roky věku dítěte a součástí toho by byla informace o významu a potřebě kojení, významu pro oba dva?

Co kdybychom nedovolovali alespoň porušovat instrukce Světové zdravotnické organizace (WHO) – 10 KROKŮ K ÚSPĚŠNÉMU KOJENÍ? Ty se musejí dodržovat především v nemocnicích, dále však celospolečensky, s legislativní podporou a vyžadováním dodržování těchto postupů.

Jaké ty hlavní kroky jsou?
1. Plně dodržovat Mezinárodní kodex marketingu náhrad mateřského mléka a příslušná usnesení Světového zdravotnického shromáždění (WHA).
Mít písemně vypracovanou strategii výživy kojenců a seznamovat s ní zaměstnance a rodiče v rámci běžného standardu péče.
Zavést systémy průběžného monitorování a správy dat.
2. Postarat se o to, aby zaměstnanci měli dostatečné znalosti, kompetence a dovednosti pro podporu kojení.
3. Diskutovat o významu a praktickém zvládání kojení s těhotnými ženami a jejich rodinami.
4. Zajistit okamžitý a nepřerušovaný kontakt kůže na kůži a podporovat matky v tom, aby kojení zahájily co nejdříve po porodu.
5. Podporovat matky v zahájení a udržování kojení a ve zvládání běžných obtíží.
6. Nedávat kojeným novorozencům žádné jídlo nebo tekutiny jiné než mateřské mléko, pokud to není lékařsky indikováno.
7. Umožnit matce a dítěti zůstat spolu; praktikovat rooming-in 24 hodin denně.
8. Podpořit matky v tom, aby u svého dítěte rozpoznaly signály ke krmení a reagovaly na ně.
9. Poskytovat matkám rady ohledně používání lahviček, šidítek a dudlíků a rizik s tím spojených.
10. Koordinovat propouštění tak, aby měl rodič s dítětem včasný přístup k průběžné podpoře a péči.